Čtyři roky ticha na blogu a spousta novinek ze života.
Život se za čtyři roky může hodně změnit, ale jde o to, co vlastně považujete za změnu. Občas jde prostě jen o nové zážitky, pocity a maličkosti, které ten život ženou dál. Nechám toho filozofování a zkusím shrnout to nejdůležitější, co se událo.
Jako první bych začala tím, že jsem teta. Letos se v mém životě objevil človíček, který mi ukázal úplně nový druh lásky, a už teď se těším na všechno, co přijde. A aby toho nebylo málo, je to holčička a dostala jméno po mně. Terezka. Vážně, psali to v oznámení jejího narození, já si to nevymyslela! Je krásná a už teď, po pár měsících, stejně vtipná jako její teta. A ano — její první dárek bylo bodýčko s Harry Potterem.
Ještě si také pořídili pejska, kterého často hlídáme (teď méně), takže je skoro i náš. Takový rodinný pes. Nejdřív mě trochu děsilo, že je to stafordšírský bulteriér, ale ona je jeden z nejhodnějších a nejvychovanějších psů, které jsem kdy poznala.
Další věc, co se nám konečně povedla, je přestěhovat se. Minulý majitel bytu byl… jak to říct slušně? Idiot. Teď bydlíme kousek od starého bytu, je to tu krásné, nově zrekonstruované a hlavně — majitelé jsou zlatíčka. Mám nádherný výhled z okna na západy slunce, takže každý den je jako terapie.
Letos jsme s manželem oslavili páté výročí svatby. V únoru začneme už sedmý rok, co jsme spolu, a pořád si myslím, že jsem vyhrála v loterii. A co si budeme — on taky.
Také jsem byla povýšená v práci. Už nejsem junior, ale právoplatný social media manažer. Neustále se snažím na sobě pracovat a určitě chystám články na téma motivace, organizace, růstu a všech věcí, které mi na té cestě pomáhají.
Nechci vás hned zahltit milionem informací, takže určitě chystám nové články — od vegan receptů přes recenze (třeba z Lexiconu, kde jsem byla už třikrát), až po speciální vánoční příspěvky.
Můj plán je postovat každou neděli jeden až dva články. Kdybyste měli nějaké nápady, o čem bych měla psát, napište mi to do komentářů a já to projdu.
Zatím se mějte krásně.
Vaše Annie
P. S.: Děkuji svému nejlepšímu kamarádovi Medymu, že mě donutil zase psát.
Annie's Diary 
Zanechat odpověď na medard Zrušit odpověď na komentář