Zdravím všechny!
*
Nemyslela jsem, že někdy budu psát takový typ článku, protože sama nemám moc ráda, když někdo svůj hendicep používá jako lákadlo na čtenáře (diváky na youtube). Připadá mi zvláštní v každém článku či videu upozorňovat na svojí nemoc, i když téma článku je úplně jiné. Pár takových jsem na internetu našla a řekla si, že tohle tedy ne. Pak jsem ale narazila na několik zdravotně postižených youtuberů, kteří sice většinou točí o své nemoci, ale způsobem zábavným a poučným a ne, že chtějí lítost a lajky. Proto jsem se nedávno v jedné blogové facebookové skupině zeptala, jestli by měl někdo zájem o články, ve kterých budu o své nemoci psát – tipy, triky a nebo prostě jen příběhy z mého života na vozíčku. A lidi to zaujalo a napsali, ať do toho určitě jdu.
Tudíž začínám první článek z mé nové rubriky „Ze života“ a tím prvním tématem jsou takové tipy: 10 věcí, které neříkat lidem na vozíčku. Určitě nehodlám psát jen o tomto tématu a dál se budu věnovat veganským receptům, recenzím a tomu, co mě baví dělat.
Poslední věc, kterou bych ráda zmínila k tomuto článku. Vše je z mého vlastního pohledu a životních zážitků. Také záleží na tom, kdo tyhle otázky pokládá a v jaké situaci. Prostě to berte trochu s nadhledem, díky. Jo a o tom, proč jsem na vozíčku já vám povím zase jindy.
Napadla vás nějaká situace s vozíčkářem a nevíte, jak byste se zachovali? Dejte vědět v komentářích a já se vám poradím.
*
Hezký večer!
*
10 věcí, které neříkat lidem na vozíčku
1.Co se ti stalo?
Jedna z nejčastějších otázek, kterou mi lidé pokládají ještě předtím, než se zeptají na jméno. Nemám problém vysvětlit lidem svojí nemoc, ale dejte mi chvilku, než se rozkoukám, abych se vůbec rozhodla jestli o tom zrovna s vámi chci mluvit. Hlavně pořád doufám, že je na mně zajímavého mnohem víc, než to, že jsem na vozíčku.
2. Já ti pomůžu!
A co se nejdřív zeptat než začnete pomáhat? Já dokážu požádat o pomoc pokud ji vážně potřebuji, nebojte. Většinou se snažím si pomoci sama, protože to mě udržuje v tom, že se o sebe ještě dokážu postarat. Je to pro mě (a řekla bych i pro ostatní) velmi důležité. Pokud nedokážete odolat, tak se zeptejte, jestli nepotřebujeme pomoc, ale respektujte, co odpovíme.
3. Vím, jak se cítíš!
Byly jste týden na vozíčku kvůli zlomené noze a máte pocit, že hned víte, jak se cítí člověk upoutaný na vozíku? Nemyslím si. Pořád máte tu jasnou budoucnost, že za chvíli vstanete a budete opět chodit po vlastních. Takže s tím ani nezačínejte.
4. Musíš myslet pozitivně!
Jak říká můj nejlepší kamarád: Nemusím nic jen umřít. Samozřejmě je snazší, když beru svojí nemoc s nadhledem a žiji svůj život, tak jak je. Pořád jsou ale chvilky, kdy mi to leze na nervy a jsem smutná a naštvaná. Není to zlomený nehet, ale něco s čím se musím vypořádat každý den. Nebudu předstírat své pocity jen abyste se vy cítili lépe.
5. Já bych to nepřežil!
To člověka na vozíčku opravdu podpoří. Máme se tedy podle tebe zabít? A neboj na 99% by jsi to přežil, protože člověk je tvor přizpůsobivý. Prostě by jsi musel začít žít trošku jinak. Samozřejmě, ale také záleží na tom, jaká nemoc tě postihla a kdy.
6. Máš kamarády/přítele na vozíčku?
Nikdy jsem nechápala, proč bych se měla kamarádit s lidmi na vozíčku, jen protože jsou na vozíčku (nebo jinak nemocní). Přátelím se a chodím s lidmi, co jsou mi sympatičtí a mám je ráda. Nezáleží na tom, jestli jsou na vozíčku nebo ne. A ano, mám kamarádku na vozíčku, ale jen jednu a jen protože je fajn.
7. Už jsi s někým chodila?
A intimní otázky k tomu se vztahující si občas také vyslechnu. Dá se přimhouřit oko u blízkých osob, ale když se vás na tyto otázky ptá prakticky cizí člověk, tak myslím, že i člověk na vozíčku by se podivil. Prostě se na tyhle věci neptejte. Věřte, že když vám to někdo bude chtít říct, tak vám to řekne sám. Neztrapňujte se.
8. Je to bezbariérové. Jen u vchodu je pár schodů!
A těch pár schodů u vchodu mám přeletět nebo co? Není příjemné se nechat od někoho tahat do schodů. Člověk se pak cítí vážně trapně a neschopně. Proto pokud mě někam zvete, tak si zjistěte opravdovou bezbariérovost podniku. Jinak je možné, že s vámi už nikam nepůjdu.
9. Náhodou to máš dobrý!
Být na vozíčku není zase taková sranda a výhoda. Myslím, že každý vozíčkář by vyměnil čekání ve frontách, blízké parkovací místo čí slevu v kině za to, že bude zdravý a bude moci do toho kina zajít po svých. Na druhou stranu, ano občas si tyto výhody užíváme, když už jsme na tom, jak jsme.
10. Jsi hezká a chytrá i když jsi na vozíčku!
Díky? Pozastavte se a zamyslete se nad touto lichotkou. Je trochu divná, že? Prostě někoho pochvalte, pokud si to zaslouží, ale netahejte do toho vozíček a lítost.
Annie's Diary 
Zanechat odpověď na Karin Zrušit odpověď na komentář