Život je zvláštní

A my ho možná nikdy úplně nepochopíme.

Když se nad tím zamyslím, tak můj život teď je to nejlepší období mého života. Mám úžasného manžela, dlouholetého nejlepšího kamaráda, skvělou blízkou rodinu, nádhernou neteř, hezké místo k bydlení, fajn práci a většinu času jsem i spokojená sama se sebou.

Ale občas jsou dny, kdy je toho moc. Prostě ty dny, kdy člověk musí být dospělý a snaží se být něco víc než prostě jen „být“. Chtít něco ještě dokázat, být na sebe hrdá a aby byli hrdí i ti nejbližší. Prostě se každý den snažit být tou nejlepší verzí sama sebe. To zní hodně deep, ale je to tak.

Nejhorší je, že si ani nemůžu úplně říct „chci se vrátit do té nebo té doby“, protože, popravdě to vážně nechci. Možná jsem v té době byla víc free, ale převažovali zase vnitřní a vnější démoni, které už nemám v úmyslu potkávat. Stačilo mi zahlédnout toho jednoho nedávno před kanclem (:D). Nemám sílu na ta dramata mých „dětských a mladých let“, takže vždycky skončím u toho, že teď je to fajn a bude ještě líp.

A to nás vrací k tomu, že tenhle boj být lepším člověkem stojí za to. Jen musím najít hranici mezi tím se motivovat a tím, kdy si dát zasloužený oddech. Což bude ještě boj na pár let.

Buďte na sebe milí, protože vaše já si to zaslouží, i když není dokonalé.